Ano, každý tesař se jednou utne. I já jsem se utla. A jak. Sedím tu s břichem plným vody a sladkostí. Ještě před půl hodinou jsem byla odhodlaná to jít všechno vyzvracet. Sedla jsem si nad záchod, strčila si prst do krku, řekla jsem si, že se mi uleví. Jenže není lepší se na to vykašlat? došlo mi najednou. Není lepší se netrápit přejídáním a následným zvracením, po kterém stejně přiberu? Není lepší jíst zdravě a vyváženě a odvyknout si od toho všeho? Není lepší si dát čtvereček hořké čokolády, než jí sníst celou? Není lepší si jít zaběhat nebo zacvičit, než zvracet? A v tu chvíli mi to došlo. Žádná závislost, nic takového. Jsem obyčejný srab a lenoch. Sice je to nesmírně vyčerpávající,ponižující a nechci to dělat, protože jsem absolutně proti nějakým takovýmhle sračkám a nechci je jíst, ale stejně to dělám. A tím jsem domluvila. Skončila s přejídáním. Hotovo. Tečka. Dnešní jídelníček tedy opravdu psát nebudu (:D). Ale udělám si nový plán, a všecho to překopu tak, jak mi to bude příjemné. :) A udělám čokoládovou výzvu (spíš bezčokoládovou). Podrobnosti potom. :) Děkuju, že mě čtete! :)

Beth ♥